Turecko: Capadocie
Capadocie – je oblast ve středním Turecku, která je známá pro své tufové komíny, které vznikly zvětráváním horniny, na jejímž povrchu je vulkanická vrstva. Těmto skalním útvarům se říká Fairy chimneys“ , protože prý v nich žijí víly. Nejzajímavější místa oblasti jsou soustředěna kolem městečka Göreme v okruhu cca 20-30 km. Pro návštěvu je ideální mít automobil, jinak se budete muset mezi místy přesouvat taxi.
Bydleli jsme ve malinké vesničce Ortahisar, kde je malá pevnost vysekaná do jedné ze skal. A přímo v této pevnosti se ve vysekané jeskyni i poměrně příjemná a autentická restaurace Ali Baba. Za zmínku stojí také náš hotel – je to totiž jeskynní hotel Ortahisar Cave Hotel– prostě do skály vytesali jeskyně, ve kterých se bydlí. Měli jsme obavu, že nám tam bude zima, ale pokojíčky byly krásně vytápěné podlahou a určitě pobyt tady stál za to. I díky Fatmě, která se o hotel stará a která nám každé ráno připravovala luxusní snídani a která nám skvěle poradila, kam a kudy jet.
První den odpoledne jsme projeli údolí od městečka Ürgüp do městečka Avanos. Po cestě jsme se zastavili na několika místech s vyhlídkami na skalní komíny. Poté jsme zamířili do Open air muzea Zelve. Ještě před příjezdem tam jsme se zastavili na místě zvaném Paşabağ – je to menší skalní město se skalními útvary připomínajícími houby. Toto místo je volně přístupné, neplatí se vstupné a dostanete se kamkoli si umanete. Bylo to naše první setkání se skalním městečkem a byli jsme tím naprosto uchvácení. Vlezli jsme všude, do každé jeskyně a díry, vyšplhali nahoru na skály a dívali se na městečko shora, prostě se nám to moc líbilo. Dole u parkoviště jsou stánky s občerstvením a suvenýry, tak jsme si poprvé koupili fresh z pomerančů a granátového jablka a spokojenost byla maximální. Když jsme přijeli do Zelve, zjistili jsme, že v dubnu zavírají poměrně brzy již v 17 hodin (poslední vstup v 16:15), tak jsme to museli nechat na další den (a dobře jsme udělali). Po cestě do Ürgüpu je vyhlídka s názvem Devrent valley a zde jsou skály ve tvaru třeba velblouda. Vyfotili jsme si to tam a pokračovali zpět do hotelu. Cestou zpět do Ortahisaru jsme se ještě zastavili na vyhlídce, které se říká Sunset point. Každý den při západu slunce se zde sejde velké množství lidí, především turistů (za vjezd se platí) a kochají se západem slunce nad údolím s úchvatnými skalními útvary. Tak jsem zvědavá, jestli sem náš synek opravdu vezme svoji vyvolenou, až ji bude chtít požádat o ruku J Neviděla jsem totiž moc míst, která by byla romantičtější!
Capadocia: Den 1 mapa: https://goo.gl/maps/ISpOI
Druhý den po skvělé snídani jsme vyrazili do terénu s plánem navštívit Open air muzea a údolí Ihlara.
První zastávkou bylo Zelve. Dnes je Zelve přístupné jako Open Air museum a je otevřeno denně 8-17 hod (v letní sezóně určitě déle). Děti do 12 let mají vstup zdarma, ale je třeba předložit v pokladně jejich pasy dokazující věk a dostanou vytištěnou vstupenku, kterou projdou přes turnikety. Dospělí platí vstupné do Zelve 10 lir. Pokud plánujete navštívit více míst v oblasti, doporučuji si zakoupit Museum pass, který stojí 45 lir a zahrnuje vstupné do 7 populárních míst: Zelve Open Air museum, Göreme Open Air museum – včetně vstupného do Dark church – nejlépe zachovaný a nejbohatěji zdobený kostel, Ihlara Valley, Derinkuyu – podzemní město, Kaymakli – podzemní město, Özkonak – podzemní město. Díky této kartě máte také přednostní vstup do těchto míst bez nutnosti stát ve frontě, což my jsme naštěstí nevyužili, protože nikde nebylo tolik lidí, ale v létě se to může skutečně hodit. Karta platí 72 hodin od prvního použití a prodávají je u daných památek v pokladně. Nám se karta vyplatila, protože jsme navštívili Zelve, Göreme, Kaymakli a Ihlara Valley.
https://journeywonders.com/cappadocia-travel-guide/
Vesnice Zelve byla vybudována mezi 9. A 13. stoletím křesťany, kteří zde v té době žili. Vybudovali si příbytky, hospodářské místnosti i kostely v tufových skalách, protože hloubit do tohoto materiálu bylo velmi snadné. Vesnice byla místními Řeky obydlena až do roku 1924, kdy došlo k výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem a Řekové odsud byli vystěhováni. Poté byla vesnice místními muslimy využívána až do 50. let 20. století, kdy byla eroze už tak pokročilá, že přebývat zde bylo nebezpečné a tak byla založena vesnice Nové Zelve, kam se obyvatelé odstěhovali. O d té doby byla oblast nechána na pospas slunci, vodě a větru a eroze pokračovala. Jeden z místních kostelů dnes je již zavalen a na více místech můžete pozorovat, jak je příroda silná a pokračuje v pozvolném rozkladu. Zelve je komplex 3 propojených údolí, ve kterých můžete volně prozkoumávat vyhloubené místnosti, tunely, kostely a také výrobnu vína s prastarým kamenným lisem. Některé místnosti jsou jednoduše přístupné, do jiných můžete vlézt s většími obtížemi a určitě si s sebou vezměte baterku, ideálně čelovku. Nám se průzkum tohoto místa líbil strašně moc, strávili jsme tady minimálně 2-3 hodiny a považujeme jej za mnohem lepší než známější Open Air musem v Göreme, kam jsme zamířili hned poté.
Open Air musem v Göreme (jednotlivé vstupné 20 lir) je od Zelve vzdáleno jen cca 10 km. Rozkádá se na menší ploše než Zelve, ale je zde obrovské množství jeskynních kostelů a zajímavých klášterních místností – jídelní stoly a lavice v refektářích jsou vytesány přímo z kamene, do kterého jsou místnosti vyhloubeny, a vypadá to skvěle. Ve všech kostelích jsou nádherné středověké fresky, nejbohatší jsou pak v kostele, který se nazývá Dark church. Do tohoto kostela se platí zvláštní vstupné, pokud nemáte Museum pass. Göreme Open Air Museum navštěvuje mnohem více turistů než Zelve, takže nemáte moc klid rozjímat nad krásou skal, jeskyní a fresek v kostelích. Jsou zde vybudovány nové chodníky, v kostelích jsou dřevěné podlahy, aby se neponičily podlahy původní a tak celkově Göreme nevyznívá tak autenticky jako Zelve. Proto pokud navštívíte tuto oblast a měli byste se rozhodnout mezi Göreme a Zelve, doporučila bych Zelve z hlediska autentičnosti, Göreme pokud hledáte uměleckou hodnotu výzdoby. Návštěva zde trvá maximálně 2 hodiny, spíš méně.
Z Göreme jsme vyrazili do Ihlara Valley. Cestovali jsme podle mapky, kterou jsme dostali v hotelu a nevšimli jsme si, že není v měřítku, takže místo očekávaných cca 50 km jsme z Goreme do Ihlara Valley ujeli cca 90 km, ale nelitovali jsme. Ihlara Valley je fascinující 100 m hluboký kaňon, na jehož dně teče říčka. Podél řeky na obou stranách je několik skalních kostelů zdobených freskami, dříve jich prý bylo až sto. Přijeli jsme ke vstupu, odkud vede na dno kaňonu cca 300 schodů a navštívili jsme několik kostelů. Procházku zde můžete protáhnout na celý den, pořád by bylo co objevovat a obdivovat.
Po cestě zpět jsme se zastavili v městečku Gölüdag – je tam totiž volně přístupné podzemní město, neplatí se vstupné a přístupné je i po 17 hodině, kdy jsme se vraceli z Ihlara Valey. Zaparkujete na místním náměstíčku a přímo odsud vedou do podzemního města dva vchody. Nejsou propojeny, takže nezapomeňte a vlezte do obou. Toto podzemní město je skutečně poměrně malé a přístupné je jen jedno, v některých místech dvě patra, ale zato místnosti v něm jsou poměrně velké a velkorysé. Najdete zde stáje pro velbloudy, kostel i obytné místnosti. Jejich využití je napsáno turecky a anglicky, ale další vysvětlení nedostanete.
Poslední den naší návštěvy v Capadocii jsme navštívili podzemní město Kaymakli a vřele doporučuji všem, kteří do této oblasti zavítají. Neuvěřitelné podzemní bludiště, ve kterém jsou mezi jednotlivými podlažími (přístupné jsou 4) uzoučké a nízké tunely, obytné místnosti, kostely, kuchyně, výroba, stáje, to všechno hluboko pod zemí vás bude fascinovat. Podzemní města si místní budovali po staletí, aby se měli kam ukrýt, když oblastí procházeli někteří z mnohých nájezdníků. Věřím tomu, že ačkoli v podzemí měli místní všechno, co potřebovali, včetně čerstvého vzduchu díky jednoduchému systému klimatizačních komínů, určitě se přemístili na povrch ihned, kdy nebezpečí pominulo. Návštěvníci musí jít pouze po modrých šipkách směrem tam a po červených směrem zpět, protože v úzkých tunelech se prostě nevyhnete! Po vstupu do podzemního města vás hned odchytí průvodce a nabízí vám své služby, ale myslím, že to s cenou už přehánějí (nám nabízeli za 70 lir), i když se od nich můžete dozvědět velmi zajímavé informace.