Lična karta

Je místní občanský průkaz. Měl by si ji vyřídit každý cizinec, který zde bydlí více než 3 měsíce. Bez ličné karty není možné platit na internetu kartou, nemůžete online zaplatit pokutu za parkování, pokud s vámi chtějí policajti řešit nějaký přestupek, musíte s nimi na stanici, na místě by to s vámi vyřešili jen s ličnou kartou.  Její vyřízení na úřadech je přitom tak komplikované, že se do toho může pustit snad jen naivní jedinec nebo ten, kdo si užívá byrokracii.

Káva

Ačkoli v Bulharsku téměř neexistují příjemné kavárny, jakých je u nás už spousta, kávu mají v podstatě všude velmi dobrou. Dokonce i ve stáncích na ulici, kde vám kafe dají do plastového kelímku. Takových stánků je všude spousta a místní je zhusta využívají. Typický obrázek je skupina Bulharů nebo Bulharek stojících před kanceláří, obchodem, restaurací a v jedné ruce mají tohle kelímkové kafe a v druhé cigaretu (platí zde plošný zákaz kouření ve veřejných prostorech).

Jazyk

Bulharština je slovansky jazyk, tak to vypadá, že bude jednoduché se tady domluvit. Ze začátku jsem ale měla pocit, že tady lidi mluví snad svahilsky a nerozuměla jsem skoro nic. Kromě toho, že podstatná jména neskloňují, tak je často jejich význam posunutý. Třeba napravo (vyslovováno "naprávo") znamená v bulharštině rovně. Užasno znamená strašně, úžas je horor. Planina jsou hory. Drvo je strom, kosa jsou vlasy. Majka a bašta jsou mamka a taťka a ne pochoutky z Hamé....

Kromě těch posunutých významů je hlavni překážkou, hlavně pro mladší ročníky, které se neučily povinně rusky, azbuka. Všechny nápisy, webové stránky a vůbec  prakticky vše, je psáno výhradně v azbuce. Naštěstí aspoň ukazatele na silnicích jsou většinou nejen v azbuce, ale také v latince.

Informace

Získat informace o tom, co je v Bulharsku zajímavého, kam se vypravit, jak se tam dostat a kde začíná nějaká turistická značka, je prakticky nemožné. Na internetu lze najít informace jen povšechné bez potřebných detailů, často vychvalují něco, co ani tak moc nestojí za to a naopak místa, která jsou úžasná, nikde nenajdete. Několikrát se nám stalo, že na skvělá místa jsme se dostali jen díky tomu, že tam existují kešky (viz www.geocaching.com). V některých případech mají značení na silnicích, ale i to je většinou mizerné. Mapy buď neexistují, nebo ve skutečnosti vypadá okolí úplně jinak. Zlaté turistické značení v Česku!

Nebo také b jako bulkuk, tedy bulharský výraz pro odpad, odpadky. Velké téma zdá se.

Pojetí pořádku je v Bulharsku totiž poměrně zajímavé. Obecně se dá říci, že se chovají poměrně racionálně dle hesla co není celé moje, to mne nezajímá. Tento přístup lze vypozorovat prakticky všude. Počínaje tím, že paneláky z předrevoluční éry se rozpadají a každý si opravuje jen tu svoji malinkou sekci. Vymění okna a vybírá si přitom dle svého vlastního uvážení, to znamená, že se nenechá svazovat ani velikostí a tvarem původních oken ani jejich barvou. Pak si svoji kóji zateplí. Samozřejmě na polystyren dáme barvu. Opět nás přitom vůbec nezajímá, že soused má svůj panel natřený na zeleno, my si ho natřeme na oranžovo. V současné době už u většiny paneláků nejde určit, jak vypadaly původně. A upřímně řečeno vypadají strašně. Jejich okolí je snad ještě depresivnější. Poté, co obrovská sídliště komunisté postavili, nelámali si hlavu s okolím domů. Zeminu nikdo nesrovnal, nikdo nevysadil ani záhony ani trávníky. A tak dnešní zeleň roste na pahorcích zbylých po výstavbě, není v nejmenším udržovaná a vypadá to tam jako v příkopu u hlavní silnice.

Nejsem si jistá, jak funguje vyvážení odpadků. Zcela jistě zde nefunguje jednotná sazba na obyvatele jako u nás. Popelnice jsou rozmístěny sporadicky po ulicích a vždy jsou otevřeny. To má za následek, že při větším závanu letí odpadky ven. Ale příčinu to má čistě praktického rázu. Takový Bulhar neplýtvá časem. Doma vezme tašky s odpadky a nasedne do automobilu. Stáhne okýnko a nízkou rychlostí projíždí kolem popelnice. Zamíří a hodí! Zásah? Většinou se skutečně pytlem s odpadky do popelnice trefí! Holt léta praxe se nezapřou. My tomu říkáme balkánský basketbal. Prý se pěstuje nejen v Bulharsku, ale i v okolních zemích!

A jako auta. Pro Bulhary je auto znakem postavení. Mnohem víc než u nás. Člověk žije z ruky do huby, bydlí  v polorozpadlém neudržovaném paneláku, ale musí mít silné auto - nejlépe audi, mercedes, BMV. A když nemají na nové nebo zánovní, jezdí ve starém vraku, ale hlavně, že je to ta správná, silná značka! A nejen, že v něm jezdí s rukou ven z okýnka jako největší frajeři, ale taky k dobrému jménu patří mít to auto vždycky vyleštěné. A na to jsou tady vážně dobře zařízení. Automivky jsou na každém rohu a za pár korun vám vevnitř i zvenku vypulírují auto tak, jak vypadalo naposledy při koupi. A samozřejmě ruční mytí, žádné škrábance z automatické myčky. A protože se na umytí čeká, tak mají k dispozici plastové stolečky a židličky. Uvaří vám kafe a vy se pak koukáte, jak maníci makají.